Je něco shnilého ve státě českém

Politici - i ti méně inteligentní - jaksi podvědomě ví, že pokud se jejich kroky negativně dotknou těch občanů, kteří jsou schopni si najít svého "advokáta", riskují možná i průšvih. Takové nebezpečí představují samozřejmě pouze občané s dostatkem osobních aktiv - fyzických, mentálních i finančních - bez kterých je vytvoření si společného hlasu prakticky nemožné.

Čím menší je popularita a historická tradice občanského hnutí ve společnosti, tím větší je prostor pro politiky. Proto naše vláda ví, že v případě těch, kteří sílu ke společnému protestu mají a projevují, je nejlépe jeho každou formu hned potlačit, zesměšnit či vydávat jí za hrozbu.

Příkladem nám může být současný konflikt mezi lékaři a vládou - vláda považuje za "negativní", že protest lékařů je kolektivní, organizovaný a na naše poměry profesionální. U politiků je to logické - neštěstím spíše je, že to takto vnímá i velká část veřejnosti. 

V případě lékařů a jejich kolektivního protestu se jedná o jakousi solidaritu rovného s rovným, spojení podobných zájmů v jeden společný hlas.  

Podobných "problémů" se vláda však nemusí obávat v případě občanů, kteří tato potřebná aktiva k dispozici nemají. Sociální solidarita je u nás téměř neexistující a tak lidé, kterým prostředky k vytvoření si společného hlasu chybí, u nás svého zástupce prostě těžko hledají. 

Solidarita je u nás téměř směšným projevem zpátečnictví. Podobně je na tom progresivní daň a snaha o sociální rovnost, pojmy běžné v politické kultuře na západ od nás. Trochu to připomíná chlapce, který léta záviděl sousedovi lepší motorku a když jí konečně získal, začal z nastřádaného pocitu méněcennosti na just jezdit v protisměru. 

Nebojím se o osud českých lékařů. Jsou vzdělaní, převážně schopní a šikovní, svůj společný hlas našli. Spíš se obávám o osud těch, kteří podobné možnosti nemají a žádný možný průšvih pro naši vládu nepředstavují. Všichni ti staří, nemocní, postižení a nezaměstnaní, kteří slovy politiků "ohrožují naši prosperitu a na které my slušní a pracovití občané doplácíme". Otázkou je, proč naše solidarita a náš hlas nepatří právě jim.